Jarní úvahy


80!
Osmdesát, je to málo, nebo hodně? Jak se to vezme. Když máš osmdesát korun na bankovním účtu nejsi boháč, když máš ale osmdesátku na tom životním, máš v rukávu pěkných pár vzpomínek, zkušeností, něco odjedeno a odpito, odmilováno a odžito.
Naše babinka ji slaví, tu osmdesátku. Je to báječný, že má takový krásný kulatiny. Lidský buňky se prej nepřestávaj vyvíjet až do sto čtyřiceti, tak to je lehce za půlkou!

Možná si všimnete, že držím na fotce babičku tak ledabyle za ramena , zajela jsem totiž oběma rukama do toho kakaovýho krému na dortu a nechtěla jsem jí umazat sváteční zástěru.

Domove, domove...
Nemám moc času vracet se do místa, kde jsem se narodila, odkud pocházím. Z pomezí Vysočiny a Jižních Čech. Vymlouvám se na práci a shon, však to znáte, a pak jsem vždycky tolik šťastná, když se můžu na skok vrátit. Příroda je tu ze všech nejkrásnější, vím kde a jak voní vzduch a kam mám jít hledat mladý kopřivy na velikonoční nádivku.
 
Dneska jsem přemluvila mámu, abysme se zajeli podívat na můj oblíbenej klášter v Kostelním Vydří. Nejsem milovník svatostánků, ale tenhle fešák mi učaroval už jako dítěti. Je pořád stejně krásný jako jsem si ho pamatovala, možná ještě hezčí, vyvíjí se.

Když jsme se vraceli zpátky k babičce uvědomila jsem si, všechno po cestě mi připomíná něco z dětství. Rybník kam jsme jezdili na jaře opékat buřty a v zimě bruslit, pěšinku, kde táta den co den venčil naše jezevčíky i "Liščí horu", kde je dodneška ukrytej loupežnickej poklad. A navíc, tím, že jsem na půl vesnický dítě, tak má všechno svůj speciální název. Rybník Švendnerák, Liščí hory, kus lesa, kterýmu se říká "Za Pufperky". No není to kouzelný? Oficiálně ta jména většinou neexistujou a přesto každej ví, kde se je najít, nebo co za nima hledat.

Člověk by neměl zapomínat odkud je, i když ho ta jeho životní cesta zavála jinam a cítí se tam doma. Vracím se vlakem zpátky, za okny se smráká, vidím červánky, cítím vůni lahváčů a sekaný z vedlejšího kupé mísící se s mým parfémem a trávou, kterou má zřejmě v kapse náš spolucestujcící. Vezu si kopřivy, zážitky i babiččinu bábovku. Těším se domů, do Prahy, miluju jí a je to můj domov. Na ten dětskej ale nikdy nepřestanu s láskou vzpomínat a vracet se.

Komentáře

Oblíbené příspěvky