Jaro? Is that u?



Přiznám se, že na první jarní chvilky jsem čekala jako na smilování. Vždycky se dušuju, jak moc mám zimu ráda, ale poslední týdny už jsem to nějak psychicky nezvládala. Nejenže mi byla nonstop zima - doma, venku, v práci.. Po dvou týdnech v mínus dvanácti jsem začala propadat depresi. Ať už z neustálý šedi a tmy, tak i z toho, že mi praskala kůže na rukou a musela jsem se denně mazat hektolitrama tělovýho mlíka (díky Ryor za záchranu!). Chápu, že mnoha lidem z jinýho koutu republiky - nebo dokonce světa (zdravím kamarády v Kanadě!) to bude připadat směšný. Ale já na tuhle lezavou zimu ve stověžatý Praze prostě nejsem zvyklá. Něco jinýho je to na horách a ve městě. 

Sice není ještě úplně to pravý jaro, ale už se jeho vůně pomalu nese vzduchem. Vysnila jsem si, že na moje narozeniny (12.3.) bude všechno sluncem zalitý... a ch*alo jako k*áva, nejezdily tramvaje ani busy neb nám zavřeli půlku Žižkova (zdravím Krndu a všechny odpovědný lidičky z magistrátečku!), ale i přesto už neztrácím energii a věřím, že se to během pár dní zlomí. ♥
PS: dostala jsem novej svetr a už ho nikdy nesundám! viz. fotky...a taky děkuju Converse za nový, skvělý boty, který mi furt někdo chválí :D
PS2: tuhle rádoby měsíční krajinu najdete kousek od Lán


Comments

  1. Souhlasím. Taky už jsem se nemohla dočkat na krásné slunné dny a teplo. Počasí nás letos hezky zkoušelo. Jednou 20 stupnů na sluníčku a druhý den klidně i mínus deset :)

    ReplyDelete

Post a Comment

Popular Posts