Závislost má jméno Loos


Láska k módě, designu a architektuře se prolíná víc, než se může na první pohled zdát. V konečném výsledku se na vašem zevnějšku, chtě nechtě, obrazí i váš vkus jako takový. Architektura a design je tím pádem stejně důležitá a formující jako obliba světových návrhářů. Módní návrhář je vlastně takovým architektem šatníků.

Jedním z mých oblíbených architektů je purista, klasik moderní architektury, brněnský rodák (Rakousko-Uhersko) Adolf Loos.
Loosova tvorba je velmi charakteristická. Nemusíte být promovaným architektem, abyste se v jeho díle zorientovali, stačí mít cit a nebýt konzerva. Loos se držel několika zásad a pravidel, díky nimž byla jeho práce rozpoznatelná na první pohled.

Žádné ornamenty, ukotvený (vestavěný) nábytek, osvětlení přizpůsobené náladě a účelu jednotlivých pokojů, mramor, luxusní exotické dřeviny a nerosty, charakteristické jsou i tlumené tóny zelené, vínové a modré. To jsou jedny ze základních znaků, kterými Loosova tvorba oplývá.

V domech nalézáme užitou koncepci tzv. raumplanu, což je princip uspořádání vnitřního prostoru stavby. Laicky to znamená, že dům nemá klasicky uspořádaná patra. Místnostem byla přidělena (z hlediska výšky) úroveň závislá na funkci a reprezentativním významu. Adolf Loos kladl důraz také na praktičnost. V bytech měl například každý z pokojů svůj samostatný vchod. Jindy, jako například na Klatovské 19 (byt Hugo Semlera), se objevují v jednom pokoji více než jedny dveře. Vypadají stejně, jedny však vedou na chodbu, zatímco druhé do vestavěné skříně.


Loos, zarytý odpůrce ornamentů, používal jako zdobné prvky různé typy tuzemských i exotických dřevin a drahé horniny (mramor, onyx). Pro jeho tvorbu jsou rovněž typické kolosální obývací pokoje a přijímací haly, kterým zpravidla dominuje krb.

Baví mě kombinace barev v interiéru: radiátory, podlahy, štuky. Výmalby nejsou většinou po celé ploše, slouží jako spojovací prvek. Stejně tak zábavná je Loosova tendence vybavovat obývací prostory zdánlivě nesourodými typy sedacího nábytku. Je to hravé a maximálně nadčasové. Obyvatelé prostoru si tak mohli vybrat, kam se posadí. Ať už podle nálady, nebo typu činnosti. Hojně se setkáváme s vlivy britského, popřípadě japonského stylu. Jeho práce se světlem a atmosférou v pokojích je fascinující. Lustry, lampy, zrcadla, vestavěné osvětlení, velké okenice, použití mléčného skla pro docílení měkkého - rovnoměrně rozptýleného světla nebo užití hedvábných záclon v různých odstínech.


Loosův přístup k práci by byl velmi pozitivně přijímám i dnes. Při práci spolupracoval s lokálními firmami a staviteli. Onehdá to však nebyla láska k místnímu řemeslu, nýbrž ekonomická strategie. Z architektonického hlediska spolupracoval například s Karlem Lhotou a Heinrichem Kulkou, kteří vnesli do jeho staveb nejeden významný prvek. Výčet jeho spolupracovníků a žáků byl ale mnohem delší.


Významné Loosovy stavby:
Praha: Winternitzova vila, Müllerova vila

Plzeň: Brummelův dům, Semelova rezidence, byt Krausových, byt doktora Vogla, byt rodiny Hugo Semlera, apartmán Richarda Hirsche, byt Leo Brummela a byt manželů Weinerových
Vídeň: Looshaus
Paříž: dům Tristana Tzary

Komentáře

Oblíbené příspěvky